Aranžovací ježci mají v Evropě hlubokou a bohatou historii sahající až do 16. století. Tyto malé a jednoduché pomůcky mají významný vliv na způsob, jakými floristé vytvářejí svá umělecká díla z květin a dřevin. Navzdory své malé velikosti a jednoduchému designu se květinoví ježci postupem času vyvinuly a staly se základním nástrojem v umění aranžování květin. Tento článek prozkoumá historii květinových ježků v Evropě, od jejich vynálezu až po jejich vývoj.
Zdroj: Pinterest
PRVNÍ HISTORICKÁ ZMÍNKA
Přesné datum prvního vzniku napichovacích ježků není známo, ale předpokládá se, že byly vytvořeny někdy v 16. století. První písemná zmínka o květinovém ježku pochází z roku 1580 v knize Andreho Theveta. V této knize autor popisuje „malý dřevěný hřeben“, který držel květiny pohromadě.
OD DŘEVA AŽ PO KOV
Zdá se, že první ježek byl malý a dřevěný podobně jako hřeben, nebo spona do vlasů a používal se k držení květin pohromadě, bez úmyslu vytvořit hotové květinové aranžmá. Do té doby se nejspíše používaly přírodní materiály, jako jsou větvičky nebo dřevěné kolíky, aby držely květiny na místě.
Použití květinových ježků bylo přirozeným pokrokem pro rané květináře, protože potřebovali jednoduchý způsob, jak držet květiny na místě při aranžování. Běžnými se však stali až v 18. století. Další rozvoj aranžovacích ježků v Evropě přišel s implementací materiálů a také s vynálezem nových nástrojů a technik. Z nových materiálů se nejčastěji používal kov. Nejčastějším používaným kovem byla měď, ale také se používalo stříbro a železo. Je zajímavé, že ježek vyrobený ze stříbra neztratil svou barvu ani se nezbarvil, jak mnozí věřili.
Takovéto kovové pomůcky se staly populárními v 19. století a jejich popularita stoupala s tím, jak byly k dispozici jiné materiály jako olovo či keramika. Vynález kovových ježků umožňoval snadnější a efektivnější aranžování květin.
Postupem času se z ježka vyvíjely další a další aranžovací pomůcky různých tvarů, materiálů a měnily se v rozličné dekorativní vzory provázané dráty. Na rozdíl od hřebenu, který jednoduše držel květiny pohromadě, kovový ježek byl schopný nejen držet květiny pohromadě, ale zároveň zatížit vázu. To umožňovalo květinářům vytvářet hotové květinové aranže, které drží bezpečně pohromadě, aniž by se převrhly.
JAKÉ NAZVY SE UJALY VE SVĚTĚ?
Ve světě se nejvíce ujal název „květinová žába“ a ten pravděpodobně pochází z francouzského výrazu „galet à fleurs“, který se překládá jako „kvetoucí oblázky. Oproti tomu v Japonsku se pro tuto aranžovací pomůcku používá název Kenzan. Japonci díky svému přístupu k přírodě vytvořili pro tento způsob aranžování styl Ikebana.
